Rozhovor se členy Divadelního spolku Oříšek

Otázky vymýšlel a pokládal Martin Šebesta.

Honzo, proč ses rozhodl, že budeš chodit do DS Oříšek a co tě tady nejvíc baví? Která pohádka nebo role je tvoje oblíbená?

Divadelní spolek mě vždy lákal, přihlásil jsem se sám v první třídě. Nejraději mám navrhování a plánování kulis. Nejvíc se mi líbila představení „Rozum a Štěstí“ a „Z pohádky do pohádky“.

Dodatek paní učitelky – jednou ke mně na školní zahradě přistoupil malý kluk a zeptal se, zda jsem ta paní učitelka, která vede Oříšek. Když jsem ho ujistila, že ano, tak se chtěl rovnou přihlásit. Do Oříšku přibírám nové členy pouze, pokud se stávající člen odhlásí, u Honzíka jsem udělala výjimku a zeptala se ho, zda zná zpaměti telefonní číslo na maminku a její celé jméno. Když jsem napsala mamince SMS, nečekala jsem, že přijde odpověď, neboť jsem myslela, že číslo by mohlo být nesprávné…naštěstí nebylo, jsem ráda, že Honzík Melichar je členem spolku. Umí vždy text mezi prvními a napovídá ostatním, ovšem s taktem jemu vlastním.

 

Kačenko, co se ti nejvíc líbí v Oříšku? Jakou roli jsi hrála nejraději?

Nejvíc se mi líbí kostra ve třídě, kde nacvičujeme. Oblíbená role je krajánek v „Brianovi a Izabele“.

Dodatek paní učitelky – Kačenka Melicharová je sestřičkou Honzy a naší nejmladší herečkou, nyní, když trochu povyrostla, dostala již větší roli,, na minulé zkoušce se mi svěřila, že „se jí zdá, že má nějak hodně textu“, když jsem jí odpověděla, že ano a ujistila ji, že to zvládne, tiše s pokyvováním poodešla, na dnešní schůzce už vše téměř uměla…je pečlivá.

 

Amálko, která role se líbila nejvíce tobě a co tě nejvíc baví?

Role princezny v pohádce „Dlouhý, Široký a Bystrozraký“, baví mě divadlo samo a kamarádi.

Dodatek paní učitelky – Amálka Lodlová je vynikající tanečnicí a jednou z „choreografek“ našeho spolku. V pohádce „O dvanácti měsíčkách“ nechtěla hrát únor, bylo mi to divné…teprve, když jsme ji ujistili, že i únor může mít krásné bílé šaty a kožíšek, souhlasila. Ale to byla ještě maličká.

 

Aničko, která role je tvoje nejoblíbenější a jaký kostým?

Role švadlenky v pohádce „Rozum a Štěstí“, kostým Marušky v představení „O dvanácti měsíčkách“.

Dodatek paní učitelky – Anička Novotná také velmi ráda tancuje a vytváří sestavy a choreografie do našich představení.

 

Martine, která role nebo pohádka se ti nejvíce líbila a co tě tu baví?

„Rozum a Štěstí“, baví mě přátelská nálada mezi členy Oříšku.

Dodatek paní učitelky – Martínek Nedecký je nadšeným tvůrcem scén, to máme společné, kdybych si měla vybrat některou z činností našeho spolku, vybrala bych si právě tohle. Také je rekvizitářem, rekvizity nejen opatruje, ale i sám vyrábí.

 

Markétko, proč jsi začala chodit na Oříšek?

Zavedla mě sem kamarádka.

Dodatek paní učitelky – Markétka Jiroudková je velmi pečlivá v přípravě i provedení role, při jejím provedení úryvku Erbenova Vodníka až mrazilo v zádech.

 

Janičko, která je tvoje nejoblíbenější role a kostým?

Na svoji velkou roli čekám. Každá role je v danou chvíli ta oblíbená, jinak bych ji nemohla hezky zahrát. A kostým? Nejvíce se mi líbil kostým z vánoční pohádky „Jak Pepík s Mikešem koledovali“.

Dodatek paní učitelky – Janička Kerhartová patří do skupiny našich tanečnic, je zároveň velmi skromná a přizpůsobivá, a proto jí nevadí, když hraje například starou čarodějnici, babičku, matku... princezna se hraje hezky, ale taková čarodějnice, to vyžaduje kus odvahy.

 

Vítku, na jakou roli rád vzpomínáš a co tě na schůzkách těší?

Nejraději jsem hrál Briana. Líbí se mi samotné hraní divadla i to, že je na schůzkách vždy legrace s kamarády.

Dodatek paní učitelky – Vítek Musil má silný hlas a výbornou paměť, což se hodí pro správné chlapíky, kteří v našich představeních překonávají překážky jako například Brian. Jinak má Vítek také rád techniku, určitě by uměl s osvětlením a zvukem pomoci.

 

Martina Šebesty se ptala Monika Novotná

Co se ti nejvíc líbí na Oříšku, jaká je tvoje nejoblíbenější role a které činnosti tě v Oříšku nejvíc baví?

Nad těmito otázkami jsem dlouho přemýšlel…baví mě všechno, nejvíc, že jsem s kamarády. Nejraději jsem hrál zahradníka v „Rozumu a Štěstí“. Velmi mě baví zpívání a hraní větších postav.

Dodatek paní učitelky – v případě Martínka by bylo určitě škoda, kdyby nehrál větší – hlavní role. Má výbornou paměť. Už v pěti letech seděl v mateřské školce na židli, nožky vysoko nad zemí a vyprávěl celý příběh, který děti předváděly…to bylo moje první seznámení s Martinem. Vždy umí text mezi prvními, v dlouhých pasážích si libuje a nejen to, protože umí role i ostatních, rád přispěje nenápadně svou pomocí, když někomu „vypadne“ text.

 

Honzy Kerharta se ptala Monika Novotná

Jaké činnosti tě ve spolku nejvíc baví, jaké máš základní vybavení a co je na tvojí práci nejtěžší?

Jsem ve spolku od 4. třídy (pozn. Honza je nyní v deváté třídě) zvukařem a osvětlovačem, tak to mě baví nejvíc a stále. Při představení musím ovládat mixážní pult, přehrávač, notebook s programem na ovládání světel, mlhovač a před představením natáhnout až 100 m kabelů. Nejtěžší je skloubit v některých částech představení ovládání světel a zvuku.

Dodatek paní učitelky – bez zvuku a osvětlení by divadlo nebylo divadlem, bez Honzy by nebyl Oříšek Oříškem. Že mu nemusím být nápomocna jsem si uvědomila v okamžiku, kdy stál daleko za svým pultem, já jsem vydala pokyn k začátku a téměř se zlobila, proč ještě není na svém místě, najednou začala hudba hrát a vše bylo, jak má být…Honza si prostě jen zkoušel ovládání na dálku… a těch 100 m kabelů není nadsázka – spočítal si to.

 

Honzo, napiš nám, prosím, něco na závěr:

Předmluva paní učitelky – Honza Novotný je náš scénárista, i když hraje již méně, tak jeho silný hlas stále na jevišti rádi slyšíme.

Členem divadelního spolku jsem již více než pět let. Je skvělé vidět svůj text žít, převedený do působivého přednesu či dynamického pohybu a zvučných písní. Dobrá divadelní hra nevzniká v počítači, ale v autorově vědomí. Nejlepší divadelní hra se rodí v divákově hlavě. Je velmi naplňující vidět herce, kteří dávají textu tvář a diváky, kteří dávají textu smysl. Je úžasné podílet se na něčem tak krásném a obohacujícím, jako je prosté a upřímně laskavé divadlo.